Revenue management u apartmánů: proč jedna cena za noc celý rok nefunguje

Odpověď na otázku v titulku je stručná: protože poptávka po stejném apartmánu není stejná v každé noci roku. Apartmán, který je v březnovém všedním týdnu sotva vyhledávaný, může být v předvánočním týdnu nebo během velké konference ve městě obsazený dlouho dopředu. Pokud majitel drží jednu cenu celý rok, v obdobích nízké poptávky je zpravidla příliš drahý a ztrácí rezervace, a v obdobích vysoké poptávky je naopak příliš levný a rozdává příjem, který by jinak inkasoval. Revenue management je disciplína, která se snaží obě tyto ztráty minimalizovat.

Tento text je určen majitelům apartmánů a dalším lidem, kteří se rozhodují, jak cenotvorbu nastavit, nebo hodnotí práci správce. Nejde o sbírku triků na rychlé zvýšení výnosu. Jde o vysvětlení logiky, kterou revenue management následuje: jaké signály ovlivňují cenu, jak často se cena mění, kde se křivky poptávky dají odhadnout a kde se v praxi nejčastěji chybuje.

Co je revenue management u krátkodobého pronájmu

V hotelovém světě se revenue management vyvinul jako odpověď na jednoduchý fyzický fakt: počet pokojů je omezený a noc, kterou hotel neproda, se mu už nevrátí. Ztracený obrat z neprodané noci se nedá dohnat, protože doba prodeje té noci vypršela. To platí pro apartmán úplně stejně jako pro hotel. Jiný význam má ale vzorec, který revenue management používá k měření úspěchu: jde o výnos za dostupnou noc, nikoli o obsazenost nebo průměrnou cenu samostatně.

Z toho vyplývá zásadní důsledek, který bývá u majitelů podceňován: vysoká obsazenost není cílem sám o sobě. Apartmán s obsazeností devadesát procent a nízkou cenou může mít výnos na dostupnou noc nižší než apartmán s obsazeností šedesáti procentem a dobře kalibrovanou cenou. První majitel intenzivně provozuje svou nemovitost a utrží méně; druhý provozuje méně, ale v obdobích, kdy je apartmán skutečně cenný, si účtuje jeho plnou hodnotu. Revenue management se proto neptá, jak apartmán obsadit, ale jak za každou dostupnou noc získat maximum, což u některých nocí znamená nechat je prázdné, protože je nikdo nechce za ceny, které jsou ekonomicky rozumné.

Noc, kterou apartmán neprojejí, se nedá dohnat. Proto se revenue management neptá, jak apartmán obsadit, ale kolik stojí jeho hodnota v konkrétní noc.

U apartmánu navíc přistupuje specifika, která hotelům chybí: většina nemovitostí nabízí jednotky, ne desítky nebo stovky pokojů. Statistika z jednoho apartmánu je proto šuměná, protože rezervace klesají a rostou v krocích po celých jednotkách. Z tohoto důvodu se revenue management u jednotlivých apartmánů opírá spíše o externí signály, kalendáře událostí a vzorce poptávky celé lokality, než o statistiku vlastního objektu. U portfolia několika apartmánů ve stejném městě se už vzorce poptávky dají pozorovat přímo, což je jeden z argumentů, proč se revenue management přirozeně ukazuje jako disciplína pro správce s větším portfoliem, ne pro majitele jediného bytu.

Jak se stanovuje cena apartmánu za noc

Cena za noc se zpravidla stanovuje od základní hodnoty, kterou ovlivňuje více faktorů. V praxi se pořadí zjednodušeně řídí takto: nejdřív se určí základní cena podle typu a standardu nemovitosti a průměrných cen v okolí; potom se upravuje podle očekávané poptávky v konkrétní noc, podle toho, jak rychle se rezervace dělají, a podle aktuální obsazenosti, pokud je apartmán v kalendáři částečně volný.

Základní cena podle standardu a konkurence

Východiskem je srovnatelná nabídka: apartmány podobné velikosti, standardu a polohy ve stejném městě nebo čtvrti. Majitel, který zná ceny deseti až dvaceti srovnatelných nabídek a umí je čas od času zkontrolovat, má mnohem lepší výchozí pozici než ten, kdo cenu odhadl podle pocitu. Základní cena zpravidla nespadá přesně na střed konkurenční škály, ale popisuje pozici apartmánu v ní: čerstvě zrekonstruovaný apartmán s pračkou, Mydou v koupelně a kvalitní matrací se může pohybovat v horní třetině; apartmán sice dobře položený, ale s opotřebovaným vybavením, spíš ve spodní polovině.

Sezónnost a kalendář událostí

Druhá vrstva se týká kalendáře. Každá lokalita má svůj sezónní rytmus: horská střediska mají zřetelnou zimu a letní sezónu s hluchým mezisezónním obdobím; městské apartmány mají zpravidla sílící poptávku od jara do podzimu, s výraznými propady kolem vánočních svátků u menších měst a naopak s vrcholy u zimních akcí. Kromě sezóny se cena odvíjí od konkrétních událostí, které je potřeba sledovat v kalendáři: kulturní festivaly, sportovní akce, kongresy, státní svátky, školní prázdniny nebo období maturit a přijímacích zkoušek v univerzitních městech. Jejich vliv se značně liší, a proto se zpravidla vyzkouší, jak se na ně poptávka v dané lokalitě skutečně chová, místo aby se očekávalo předem.

Zvláštní pozornost si zaslouží pracovní týdny a všední noci. U rekreačních destinací je poptávka zpravidla soustředěna na víkendy a pondělí až čtvrtek jsou slabé. U městských apartmánů, kde velkou roli hraje podnikatelská poptávka, je to často naopak: všední noci obsazují lidé, kteří přicestovali za prací, a víkendy jsou slabší. Tento vzorec se promítá do ceny přímo: víkendy v rekreační lokalitě a všední dny v městské lokalitě zpravidla vynesou víc než opačná kombinace, a cena by to měla odrážet.

Dynamika rezervací a předstih rezervace

Třetí vrstva je nejvíce dynamická: jak rychle se rezervace dělají vzhledem k tomu, kolik času zbývá do pobytu. Pokud se apartmán na termín za dva měsíce obsazuje rychleji, než by se dalo očekávat, je signál, že cena je nízká; pokud je termín za tři týdny stále prázdný a okolní nabídka se plní, signál je opačný. Právě ta se dá řídit cenou v čase. Odborný žargon pro tuto vrstvu je vyhledávání v okně do ahead (look-ahead window), v praxi se v podstatě neustále sleduje poměr mezi tím, co je už obsazeno, a tím, co je ještě volné, pro jednotlivé budoucí termíny.

Minimální délka pobytu je úzce spjatá veličina. Když se má poptávka ve špičce skládat z delších pobytů, mají se jednotlivé volné noci mezi nimi uzavírat cenou nebo minimálním pobytem, aby se v kalendáři netvořily jednočné mezery, které se pak těžko prodávají. Opačným extrémem je období, kdy se mají získat i krátké pobyty, a minimální délka se proto sníží.

Proč jedna cena za noc ztrácí na obou koncích

Pevná cena se nejlépe popíše na ilustrativním scénáři. Představme si apartmán ve středně velkém městě, jehož majitel nastavil cenu 2 200 Kč za noc a drží ji celý rok. V říjnovém všedním týdnu, kdy je v okolí k dispozici mnoho srovnatelných apartmánů za nižší ceny, se jeho inzerát vResultsControllerách hledání ztrácí a apartmán zůstává prázdný. V únorovém víkendu, kdy se kvůli zimní akci ve městě poptávka výrazně zvedla a konkurence se dostala na 3 200 Kč a výš, se jeho apartmán prodá za 2 200 Kč během chvíle. V prvním případě majitel ztratil rezervace, ve druhém ztratil tisíc korun na noci, aniž by si to uvědomil, protože se mu nic nezničilo.

Tento ilustrativní scénář ukazuje, že pevná cena není neutrální volba, jak se někdy představa, že „stálá cena je férová", naznačuje. Je to jednoznačná strategie, která se v proměnlivé poptávce chová stejně jako jiné strategie: něco vynáší a něco ztrácí. Výnos je počet prodaných nocí násobený jejich cenou, a pevná cena maximalizuje tento součin jen tehdy, je-li poptávka neustálá. Vzhledem k tomu, že poptávka po ubytování není nikdy neustálá, není ani pevná cena nikdy optimální; otázka zní, o kolik to stojí.

Ke ztrátám na obou koncích se přidává další efekt, který se v číslech hůř vidí: dostupnost apartmánu v kalendáři. Když je apartmán ve špičce prodaný dlouho dopředu za nízko nastavenou cenu, majitel později nemůže reagovat na situaci, kdy se poptávka ukáže silnější, než čekal, protože už nemá co prodát. A naopak, když je apartmán v slabém období stále volný, kumulují se noci, které se pak v panice rozdávají s velkou slevou, a tím se vytváří vzorec, který hosté a platformy mohou začít vnímat jako běžnou úroveň cen.

Sezónní rozvržení cen: jak vypadá v praxi

Cenotvorba u apartmánu se dá popsat jako rozvržení období, ve kterém se pro každé z nich určí základní cena a pravidla pro její úpravu. Následující tabulka je ilustrativní příklad takového rozvržení pro městský apartmán ve středně velkém českém městě; čísla nejsou doporučení, ale ukázka struktury, ve které se takové rozvržení zpravidla udržuje.

Nad samotným rozvržením se zpravidla nastavují pravidla pro úpravu ceny uvnitř období: zvyšování ceny, když se termín plní rychleji, než se čekalo, a snižování, když je termín blízko a apartmán je stále volný. Kdo rozvržení udržuje sám, musí počítat s tím, že tato práce je opakovaná, ne jednorázová: rozvržení se zpravidla přehodnocuje po skončení každé sezóny nebo alespoň jednou ročně, podle toho, jak se ukázaly skutečné vzorce poptávky.

Jak často měnit cenu za noc a kdo to dělá

Otázka frekvence je praktičtější, než se na první pohled zdá, protože rozhoduje o tom, zda je revenue management u jednoho apartmánu proveditelný ručně. Cena se dá měnit denně, ale rozumnou frekvencí zpravidla je zkontrolovat cenu pro nadcházející termíny jednou až dvakrát týdně, s častější kontrolou v obdobích, kdy se situace mění rychleji: před velkou akcí ve městě, na začátku sezóny nebo v období, kdy se rezervace kumulují nebo naopak zastavují. U termínů vzdálených měsíce se cena zpravidla mění méně často než u termínů blízkých.

Druhá část otázky se týká toho, kdo práci dělá. Majitel jednoho apartmánu se může ruční správu cen ujmout, jestliže je ochotný trávit týdně hodinu nebo dvě sledováním kalendáře, konkurence a vzorců rezervací. U dvou a více apartmánů, nebo u majitelů, kteří se cenotvorbě nemohou věnovat systematicky, se zpravidla přechází na specializované nástroje pro dynamické ceny nebo na službu správce, který cenotvorbu vede. Specializované nástroje zpravidla pracují s cenami okolní nabídky, sezónními vzorci a rychlostí rezervací a ceny upravují samy; jejich nastavení ale není zdarma a zpravidla znamená i úpravu typu ceny, která se hostovi zobrazuje.

Automatické ceny a jejich omezení

Automatizace cenotvorby se dá doporučit jako výchozí volba pro většinu majitelů, kteří nemají čas ani motivaci ceny sledovat ručně. Její omezení se ale vyplatí znát. Automatizovaná cena se řídí podle srovnatelné nabídky a vzorců, nikdy ale nezná kontext, který majitel zná: například to, že apartmán vedle byl dlouhodobě pronajatý a z konkurenční sady vypadl, nebo to, že se v sousedství otevírá nový hotel, který může poptávku přesměrovat. Proto se zpravidla kombinují oba přístupy: automatizace vede cenu v běžných dnech, majitel nebo správce občas zkontroluje, zda se automat nechybí v situacích, které z dat nelze přečíst.

Nejčastější chyby majitelů u cenotvorby apartmánu

• Základní cena určená podle pocitu nebo podle vlastních nákladů, ne podle srovnatelné nabídky v okolí; náklady určují, co musí apartmán vydělat, ale ne to, co je ochoten host zaplatit.
• Zaměňování obsazenosti s výnosem; vysoká obsazenost za nízkou cenu může znamenat, že apartmán pracuje intenzivně a vydělává méně než kdyby obsadil méně nocí za vyšší cenu.
• Sezónní rozvržení nastavené jednou a neaktualizované; vzorce poptávky se v lokalitě mění, nové akce přibývají a staré slábnou.
• Slevy rozdáváné systematicky bez souvislosti s poptávkou; pokud je apartmán ve slabém období pravidelně levnější o třetinu, jeho běžná cena se de facto mění a hosté se na to přizpůsobují.
• Ignorování víkendů a všedních dnů; cena, která je stejná ve čtvrtek a v sobotu, rozdává hodnotu jednoho z těchto dnů.
• Minimální délka pobytu nastavená stejně celý rok; mezery mezi delšími pobyty ve špičce i jednonční pobyty v hluché sezóně jsou dvě různé situace, které vyžadují odlišná pravidla.

Kdy dát revenue management do rukou správci

Revenue management vyžaduje kontinuitu: sledovat poptávku, kalendář událostí, chování rezervací a konkurenci, a to pravidelně a po dlouhou dobu. To je právě to, co se u jednotlivého majitele zpravidla daří jen sporně, protože cenotvorba se dá oddálit a zanedbat bez okamžité viditelné následky. Správce, který vede více apartmánů v téže lokalitě, má navíc výhodu, kterou majitel jediného objektu nemá: vidí vzorce poptávky přímo, ne z platformových statistik, a může se naučit, jak se lokalita chová v různých obdobích, ze skutečných rezervací.

Rozumným pravidlem pro rozhodování tedy není samotná cena, ale otázka, kdo bude rozhodování o ceně opakovaně a systematicky dělat. Pokud majitel tuto práci nechce nebo nemůže vykonávat sám, má smysl ji přenést na správce, který ji dělá jako součást správy a nese za ni odpovědnost, spolu s odpovědností za výsledek. To platí mimo jiné proto, že špatná cenotvorba se neprojeví dramaticky, ale postupně, jako trvalý rozdíl mezi výnosem, který apartmán vydává, a výnosem, který by vydávat mohl.